sobota 19. listopadu 2016

Okolo Polska - Gdaňsk

Když jsem četla o zlaté nádheře Gdaňsku, pojala jsem podezření, že si Lonely Planet zase trochu zapřeháněl. Nakonec se ukázalo, že nepřeháněl ani trochu. Možná se ještě držel při zemi. Půlmilionová metropole Pomořanského vojvodství tvoří společně s městy Gdyně a Sopoty aglomeraci běžně nazývanou Trojměstí, polsky Trojmiasto. Na své si tu může přijít téměř každý. Bílé písčité pláže Baltského moře nelákají k opalování, ale svoje kouzlo mají. Při dobrém počasí se dá pohodlně dojít po pláži z Gdaňsku až do Gdyně. Pro ty, co nevydrží bez telefonu je na celé přilehlé promenádě wifi zdarma, dokonce provozovaná městem. Milovníci historie také nepřijdou zkrátka, protože Gdaňsk hýbal dějinami snad ve všech dobách. Doslova na dohled od sebe jsou zde dvě místa, kde se psaly moderní dějiny. Tím prvním je Westerplatte, kde padly první výstřely 2. světové války a druhým Gdaňské loděnice, ve kterých Lech Walesa založil hnutí Solidarita.
Oblast podél Visly byla osídlena už od doby kamenné, nicméně první datované informace jsou samozřejmě z doby dávno poté, co se lidstvo vynořilo z temna dávnověku. Kníže Měšek zde založil město v roce 980 a jak už to bývalo, nacházelo se na obchodní stezce. V roce 997, krátce poté, co kníže Měšek a s ním celé Polsko přijalo křesťanství, zde působil český světec Sv. Vojtěch a křtil místní obyvatelstvo. Poté, co v 11. století Polsko ztratilo v Pomořansku vliv, získala oblast poměrně velkou autonomii, která pouze formálně spadala od polského velkoknížete. Kolem roku 1235 zde žilo asi 2000 obyvatel a po městu začala pokukovat německá Hanza. Začalo se sem pomalu stěhovat německé obyvatelstvo a když se Gdaňsk připojil k Hanze, brzy se stal jedním z nejvýznamnějších přístavů v Baltském moři. Když v roce 1294 poslední pomořanský kníže Mestwin II. postoupil všechny své statky včetně Gdaňsku polskému velkoknížeti Přemyslu II., ten přijal oficiální titul "dux Polonie et Pomoranie". Po jeho odstoupení připadlo město nakrátko českým přemyslovcům Václavu II. a Václavu III.
V té době už se nad Evropou stahovala mračna a meče si brousilo jedno z největších zel 13. a 14. století, Řád německých rytířů. Tito muži, kteří se rozhodli šířit víru "ohněm a mečem" stihli během pár let převrátit notný kus Evropy vzhůru nohama a zneškodnit je trvalo velmi dlouhou dobu. Poté, co založili Řádový stát v Livonsku doslova knížeti Konrádu Mazovskému doslova pod nosem, začali přemýšlet, jak svoji svatou zemi ještě rozšířit. Nutno podotknout, že Konrád se pozváním řádových bratří na pomoc proti pohanským Livonům zachoval značně neprozřetelně, jelikož Němečtí rytíři byli přibližně rok předtím vyhnáni ze Sedmihradska. Tam byli na pozvání uherského krále Ondřeje II., který zjistil, že ho plánují zbavit moci a založit řádový stát. V roce 1308 připadlo město řádovému státu německých rytířů a těm patřilo až do 15. století.
Při druhém dělení Polska v roce 1793 se město stalo součástí Pruska jeho sláva začala pomalu blednout. Na krátkou dobu se Gdaňsku zmocnil i Napoleon, ale brzy byl vystřídán Pruskemva poté nově vzniklým Německým císařstvím.
Po první světové válce bylo ustanoveno Svobodné město Gdaňsk, které bylo pod kontrolou Společnosti národů. Do polských rukou se vrátilo až v roce 1945, kdy město a celou oblast začala opouštět velká část německého obyvatelstva. Na konci 40. let také začala rozsáhlá obnova zničeného města, díky které můžeme " zlatou nádheru Gdaňsku" obdivovat i dnes.

středa 9. listopadu 2016

Geamana, vesnice utopená v jedovatém jezeře

Zdroj: Abrudinfo.ro
Vypouštění toxických odpadů jen tak do přírody je zvyk nehezký, leč bohužel v nedávné historii poměrně rozšířený. Jednou z varujících památek na časy, kdy se na ekologii nehrálo, je vesnice Geamana v rumunské župě Alba. Původně měla úplně zmizet z mapy, ale diktátoři míní, život mění.
Malebná vesnička doplatila na objevení velkých zásob mědi v nedalekém okolí na konci 70. let. V Rumunsku probíhala rozsáhlá industrializace a ekonomika byla na vzestupu. Kolaps a hladová 80. léta ještě nebyla ani na dohled a zářné budoucnosti se muselo jít naproti. V souladu s radostným budováním Ceaucescu neviděl horskou vesnici, ale ideální místo pro jezero na zachytávání toxického odpadu z výnosných dolů. V roce 1978 se začalo horečně pracovat. Byly otevřeny doly Rosia Poieni a v údolí se začala vařit jedovatá polévka z kyanidu a dalších chemikálií. Vystěhováno bylo asi 400 rodin, pro které měla být postavena nová vesnice asi 7 km od té staré. Nakonec byli přestěhováni přibližně 100 kilometrů daleko a obdrželi jen mizernou kompenzaci. Dodnes se nevyřešilo to, že byl zatopen i hřbitov a o ostatky předků vystěhovaných vesničanů se nikdo nestaral. Z vesnice téměř nic nezbylo a z jezera hýřícího všemi barvami trčí jako smutné memento kostelní věž. Tam, kde bývaly okolní kopce nad vsí zůstalo několik domů.

Měděné doly Rosia Poieni v Apusenských horách jsou v současnosti největší v Rumunsku a produkují kolem 10 000 tun mědi ročně. Zdejší zásoby představují přibližně 65% rumunských rezerv. Na kopcích okolo Geamany dodnes přebývá asi dvacet lidí, kteří se odmítli vystěhovat. V toxickém prostředí a bez infrastruktury.

sobota 5. listopadu 2016

Okolo Polska - Co neminout v Poznani

Zdroj: Wikicommons
Hlavním magnetem pro turisty je starobylý Rynek s barevnými domečky, radnicí a samozřejmě kůzlátky. Jejich původ je třeba hledat v legendě o nešikovném kuchaři. Když byla Poznaňská radnice přestavěna po požáru, rozhodli se radní instalovat na radniční věž hodiny. Samozřejmě to byla velká sláva s bohatou hostinou, na kterou bylo pozváno mnoho význačných osobností. Hlavním chodem měla být srnčí pečeně a její příprava připadla mladému kuchaři Petrovi. Jeho pozornost neustále odváděla od vaření spousta zajímavých věcí, které se děly na náměstí. Stalo se to, co se stát muselo. Pečeně mu spadla do ohně a shořela na popel. Vyděšený chlapec ve snaze o nápravu vyběhl na louku za městem, chytil dvě kůzlata a pelášil s nimi zpátky do kuchyně. Ta však poznala, že jim jde o život, vysmekla se a utekla na radniční věž. Na jejím vrchu se začala trkat, což pobavilo celé náměstí, starostu i jeho hosty. Petrovi bylo odpuštěno, zvířata zachráněna a radní se rozhodli nechat postavit hodinový stroj s kůzlátky, aby si mohli stejnou podívanou užívat každý den.
Za návštěvu určitě stojí také Ostrov Tumski, jinými slovy Katedrální ostrov. Místo údajného setkání tří bratří Čecha, Rusa a Lecha a také kolébka Polského státu. Před tisícovkou let zde Měšek I. přijal křesťanství a nedlouho poté zde byla postavena první katedrála. Dnes zde můžeme obdivovat nejen katedrálu, ale také kostel Panny Marie, Arcidiecézní muzeum a v neposlední řadě úžasnou atmosféru.