Okolo Polska - Poznaň

Další zastávkou na okružní jízdě byla půlmilionová Poznań. Metropole Velkopolského vojvodství leží na řece Wartě asi 440 km od Prahy a nejlepší cesta autem sem vede, pokud si paradoxně zajedete dalších 120 kilometrů přes Německo. Inu, Polsko se může pyšnit lecčím, ale hustá a kvalitní dálniční síť to opravdu není.

Poznaň v roce 1617, zdroj: Wikicommons

Podle legendy žili v dávných dobách tři mladí bratři -  Čech, Lech a Rus. Jednoho dne se rozhodli, že se vydají každý svoji cestou do světa na zkušenou. Dohodli se, že se znovu setkají, kde se rozešli, až dosáhnou určitého věku. Jak řekli, tak se také stalo. Lech založil nedaleko uprostřed hustých lesů Hnězdno a usadil se tam. Jednoho dne vyrazil na lov. Byl podzim a chtěl si připravit zásoby na zimu. Lov byl velmi úspěšný a hradní pán se vracel domů se svoji družinou a plnými vozy kořisti. Náhle uslyšeli dusot kopyt a s obavou si pomysleli, kdo jiný než oni by mohl beztrestně lovit v knížecích lesích. Připravili se tedy na setkání s loupeživou bandou. Připraveni k bitvě vyčkávali, až budou neznámí vetřelci na dohled. Záhy vyjela skupina válečníků na mýtinu. Vypadali hrozivě a byli plně ozbrojeni. Členové knížecí družiny napjali tětivy luků a připravovali se na souboj. Když se přiblížili natolik, že byly rozpoznat jejich tváře, Lech radostně zdvihnul ruce nad hlavu a vykřikl: "Ruse, Čechu, bratři moji milovaní!" Propuklo obrovské veselí. U blízké řeky rozbili tábor, zapálili ohně a hodovali dlouho do noci. Na památku šťastného shledání se rozhodli na onom místě založit město Poznaň, což odvozeno od polského "poznać" a znamená doslova místo shledání.
Historici tak romantičtí nejsou a mluví o tom, že známky prvního osídlení pocházejí z doby kamenné, leč podrobnější informace máme až z 8. a 9. století, kdy na soutoku řek Warta a Cybina stálo opevněné hradiště. Dnes je tu Katedrální ostrov, neboli Ostrow Tumski (ano, ten ve Vratislavi se jmenuje stejně). Doba největší slávy přišla v 10. století, kdy byla Poznaň centrem mladého Polského státu. Piastovci si ji zvolili jako svoje sídlo a v roce 968 zde vzniklo první Polské biskupství. Je pravděpodobné, že se kníže Mieszko nechal o dva roky dříve pokřtít právě zde, čímž celé Polsko přijalo křesťanství jako státní náboženství. Kolem roku 1000 byl však církevní význam Poznaně zastíněn vznikem arcibiskupství v blízkém Hnězdně. Poté, co město poničil při svých výbojích český kníže Břetislav I. a hlavní město bylo přesunuto do Krakova, začala sláva Poznaně na dlouhá staletí upadat, ačkoli ekonomický význam si udržela. 

Zdroj: Wikicommons

Koncem 12. století zde stále byla v podstatě jen pevnost na Tumském ostrově a přilehlé městečko s mnoha řemeslnými dílnami a obchodníky. V roce 1249 si kníže Přemysl I. Velkopolský zvolil Poznaň jako svoje sídelní město a začal se stavbou hradu. Bylo mu také povoleno zde založit město, jehož půdorys se v podstatě zachoval do současnosti. Hrad stával na východním konci města, které tvořilo náměstí (dnešní Rynek) a přilehlé uličky dnešního Starého města. Ve 14. a 15. století se Poznaň ocitla na významné obchodní stezce spojující Krakov s Baltským mořem. Proudily tudy kožešiny, drahé látky, sůl, koření a jantar. Největší rozkvět však město zažilo v 16. století, kdy se stalo centrem kultury, vzdělanosti, obchodu a řemesel, druhým nejdůležitějším po Gdaňsku.

V roce 1611 zde byla založena Jezuitská kolej. Poznaň sice ztratila svůj politický význam, ale rozvíjea se hospodářsky. V dalších staletích město patřilo Prusku, Německému císařství a nakonec 2. Polské republice. Za nacistické invaze byla Poznaň obsazena během prvních 10 dnů války a Heinrich Himmler zde přednesl v roce 1943 první otevřený projev o "konečném řešení židovské otázky". Na konci války bylo město osvobozeno Rudou armádou, což ho s konečnou platností uvrhlo do sovětské sféry vlivu.
Dnes je Poznaň se důležitým obchodním centrem a také dopravním uzlem na poloviny cesty mezi Berlínem a Varšavou. Díky zachovalému centru je také častým cílem turistů. O tom, co je sem přivádí příště.

Okolo Polska - Co neminout ve Wroclawi

Jelikož Vratislav unikla ze 70% náletům na konci 2. světové války, milovník historie tu určitě nepřijde zkrátka. Začneme tedy na nejdéle osídleném místě ve městě - ostrově Tumském, který už dneska ostrovem není, ale nikomu to zdá se nevadí.

Zdejší uličky vyloženě lákají k procházce, při které budete míjet jeden kostel za druhým. Nejdůležitější církevní stavbou ve městě je katedrála sv. Jana Křtitele. Je velmi okázalá, nepřehlédnutelná a pyšní se největším počtem vitráží v celém Polsku. Pokud budete ostrov opouštět po Tumském mostě, nezapomeňte před jeho přejitím pohladil hlavu lva vedle katedrály. Zabezpečíte si tím nalezení lásky svého života.
Odtud už je to jen kousek na Vratislavský Rynek, neboli náměstí. Je jedním z největších v Evropě a je úctyhodných 175m široké a 212m dlouhé. Původně vzniklo jako městská tržnice a je obklopeno barevnými měšťanskými domy. Radnice v jeho středu je perlou gotiky. Nachází se v ní nejstarší evropská restaurace a nejstarší polské hodiny. Dnes se uvnitř nachází muzeum, kde se můžete seznámit s pohnutou historií města. Bohužel je náměstí občas využíváno za původním účelem pořádání trhů, ale v poměrně bizarním smyslu. Před radnicí bývají rozpostřeni sádroví trpaslíci, zahradní houpačky a další artefakty, které podtrhují atmosféru ne zcela žádoucím směrem.

Pokud nasměrujeme svůj zrak na severozápadní roh náměstí, naskytne se nám pohled na dva malinké domečky spojené jakousi brankou a mohutný chrám za nimi. Domečky se jmenují Jeníček a Mařenka (Jaś i Małgosia) a byly postaveny v 15. století. Brána původně vedla na hřbitov a zachoval se na ní nápis "Mors Ianua Vitae" - smrt brána života. Ke svému názvu přišly až po 2. světové válce a inspirací byly pohádky bratří Grimmů. Brána evokuje představu, že větší a barokně přestavěná Mařenka drží Jeníčka v lese okolních daleko větších domů. Chrám za nimi je zasvěcen svaté Alžbětě a původně patřil řádu Maltézských rytířů, kteří provozovali i přilehlý hospic. Později se stal jedním ze dvou farních kostelů ve městě a po většinu své historie patřil evangelické církvi. Za změnou majitele ovšem nebyly náboženské bouře otřásající Evropou 16. století. Stál za ní muž jménem Erhard Scultetus, který zde byl knězem v osudném roce 1525. Kromě velkého počtu dobrých vlastností, jak se na Božího služebníka sluší a patří měl i jednu slabost. Rád a hojně holdoval hazardu. Jednoho dne hrál kostky s jistým Heinrichem Rybischem, městským radním protestantského vyznání. Nejdříve stálo štěstí na jeho straně, ale jak to tak bývá, nevěděl kdy přestat. S vidinou snadného zisku vsadil do jediné hry všechno, co za celý večer vyhrál. Vrtkavá štěstěna ho opustila a zákonitě prohrál. Rybish byl mazaný muž a když viděl Scultetův zápal do hry, nezaváhal a nabídl soupeři, že může ve hře zůstat, pokud vsadí něco opravdu hodnotného. Bude tak mít možnost získat zpět peníze, o které tak náhle přišel. Sám prý vsadil zlatý řetěz tak dlouhý, že zavěšen na krku statného muže sahal až na zem. Scultetus se zamyslel a vsadil to nejcennější, co mohl - kostel sv. Alžběty. Netřeba dodávat, že prohrál, kostel připadl protestantům a rozmařilý prelát strávil zbytek života v hanbě.

Trpaslíci nejsou ve městě jenom barevní a sádroví na přehlídce nevkusu, ale i bronzoví a roztomilí. Najdete je celém historickém centru. Skotačí na sloupech, posedávají po ulicích, nebo polehávají na okenních římsách. Říkají jim krasnale a první se objevil v roce 2001. Od té doby neustále přibývají a dnes jich je hodně přes stovku. Představují snad každý obor lidské činnosti, zaměstnání, vlastnost nebo nešvar.
Pamětihodností je zde nepřeberně a určitě se vyplatí neminout také Halu století (Hala Ludowa), Raclawické panorama (Panorama Raclawicka), starou tržnici (Hala Targowa) a Japonskou zahraadu (Ogrod Japonski), která je oázou klidu v rušném městě.

Srbský deník

Věděli jste, že Česká republika vysílá v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí učitele za našimi krajany? Po celém světě jich působí necelá patnáctka a jeden z nich, Jan Jícha, se podělil o svoje zkušenosti z ročního pobytu mezi krajany v Srbském Banátu.

Jednoho krásného dne naložil svoji pětičlenou rodinu do dodávky a odjel do neznáma. Konkrétně do vesničky Češko Selo, čímž se počet jejích obyvatel zvýšil na necelou padesátku. A protože Češko Selo není jedinou českou vesnicí v Srbsku, dělil svůj čas a přízeň ještě mezi nedalekou Kruščici, Gáj, Belu Crkvu, několik krajanských spolků, které spolu vedou žabomyší války, kostel a dalších mnoho aktivit, které se tak nějak naskytly. Postřehy zprvu zveřejňoval na blogu, aby je podle svých slov nemusel vykládat každému zvlášť. Ten si získal značnou popularitu a výsledkem je kniha, která nabízí laskavý a velmi vtipný pohled do života na Balkáně. Pokud jste tam někdy byli, budete mít ze čtení dvojnásobný požitek! Autor trefně a s břitkým humorem popisuje svět krajanů v českých vesnicích v Srbsku. Život ve svérázném kraji mimo civilizaci, kde si musíte obstarat dříví na zimu buď tradičně, leč s nejistým výsledkem, tedy nákupem, nebo rozebíráním opuštěných domů v sousedství. Bojlery a vše ostatní neopravuji odborníci, ale majstři, přičemž jejich schopnosti jsou často všelijaké. Čas plyne jinak a není zvykem mít na rukou všech deset prstů. Cirkulárky se totiž točí všude na světě stejně, bez odledu na režim a čas. Jen někde je občas pohání traktor. Autor také často bojuje s nesmyslnou a všudypřítomnou byrokracii, která například velí při žádosti o mateřskou vyplnit 82 formulářů, z nichž 80 nemá význam.
Srbsko je jediná země na světě, ke které neseženete tištěného průvodce a informací je o ní jak šafránu. O češích žijících v Srbském Banátu se u nás ví ještě méně, než o jejich soukmenovcích v Rumunsku. Srbský deník je tak velmi povedenou a vzácnou možností, jak nahlédnout pod pokličku.

Okolo Polska - Wroclaw

Zdroj: Wikicommons

Polsko je stále pro velké množství našinců velkou neznámou s pošramocenou pověstí. Ač se to nezdá, má dost co nabídnout - od krásné přírody přes množství památek až po dlouhá léta opomíjené pobřeží Baltského moře a přátelské ceny. Cestovat se dá vcelku pohodlně vlakem, pokud překousnete záhadný polský zvyk nacpat se při nastupování do vlaku ve velkém množství do prvního vagónu a pak přeskakovat přes lidi a kufry do dalších, které jsou záhadně prázdné. Zákon schválnosti v takové situaci samozřejmě funguje spolehlivě, takže dochází k tomu, že ulička je plná lidí a kufrů. Lidé, kteří stojí mají místenky, ale na jejich místech sedí jiní lidé, kteří ale bohužel nemají kam uhnout. Šťastní majitelé místenek se pak rozčilují a lomí rukama, přičemž nešťastníci zatlačení davem na cizí místa krčí rameny a pokouší se opustit sedačky co jim síly stačí. Když se z téhle prekérní zavazadlové situace dostanete, tak zjistíte, že v zadních vagónech by se dalo tančit. Pravděpodobně je boj o místa folklór. Ani nechvalně známých polských potravin není třeba se obávat. Poláci by totiž ten sajrajt, co na objednávku řetězců vyváží k nám, nejedli. Kvalitou je běžná nabídka podobná spíše německé, než české a cenově také. Prostě a jednoduše za méně peněz vice muziky, šunka s masem a sýr, který je opravdu sýrem. Když to tedy vezmeme kolem a kolem po směru hodinových ručiček, tak se jako první místo k návštěvě nabízí Wroclaw.

Rytina ze 17. století zdroj Wikicommons

Metropole Dolnoslezského vojvodství má dodnes v erbu českého lva na památku uznání svrchovanosti Jana Lucemburského a připojení k Českému království. Její historie je však o mnoho delší. Začíná se psát v 10. století, kdy na křižovatce Královské a Jantarové obchodní stezky vzniklo opevněné hradiště Vratislavia. Stálo na Ostrově Tumském, který je dnes take ostrovevm katedrálním. Založili ho pravděpodobně češi a všeobecně se soudí, že samotný název města je odvozen od českého knížete Vratislava I.. V roce 990 dobyl Měšek I. Slezsko a připojil ho k Polskému knížectví. O deset let později zde založil biskupství. Na přelomu tisíciletí už bylo město významným obchodním centrem s asi tisícovkou obyvatel a rozšířilo se na levy břeh Odry. V roce 1138 se Wroclaw stala hlavním městem celého Slezska. Po vpádu Mongolů v roce 1241 byla vypálena a zkázu přečkal jen Tumský ostrov. Podle některých zdrojů město zapálili samotní obyvatelé, aby donutili mongoly k ústupu. V následujících dvaceti letech se podařilo Wroclaw obnovit a brzy se připojila k hanze. Centrem města se stalo nové hlavní náměstí - Rynek a Tumský ostrov se stal centrem náboženským.
V roce 1327 uznal vratislavský kníže svrchovanost Jana Lucemburského a doměstského erbu přibyl český lev. O 200 let později již byla Vratislav nejdůležitějším obchodním místem zemí Koruny české. V roce 1702 byla založena Vratislavská univerzita, která funguje dodnes. V rozbouřené Evropě 18. a 19. století město často měnilo majitele. Nejdřív to bylo po roce 1742 Prusko, začátkem 19. století Napoleon Bonaparte, kterého vystřídalo Něměcko. To si město udrželo až do konce 2. světové války, kdy připadlo Polsku. Došlo k neslavnému odsunutí německého obyvatelstva a osídlení města poláky.
O tom, co v metropoli Dolnoslezského vojvodství neminout příště.