Jelikož Vratislav unikla ze 70% náletům na konci 2. světové války, milovník historie tu určitě nepřijde zkrátka. Začneme tedy na nejdéle osídleném místě ve městě - ostrově Tumském, který už dneska ostrovem není, ale nikomu to zdá se nevadí.
Zdejší uličky vyloženě lákají k procházce, při které budete míjet jeden kostel za druhým. Nejdůležitější církevní stavbou ve městě je katedrála sv. Jana Křtitele. Je velmi okázalá, nepřehlédnutelná a pyšní se největším počtem vitráží v celém Polsku. Pokud budete ostrov opouštět po Tumském mostě, nezapomeňte před jeho přejitím pohladil hlavu lva vedle katedrály. Zabezpečíte si tím nalezení lásky svého života.
Odtud už je to jen kousek na Vratislavský Rynek, neboli náměstí. Je jedním z největších v Evropě a je úctyhodných 175m široké a 212m dlouhé. Původně vzniklo jako městská tržnice a je obklopeno barevnými měšťanskými domy. Radnice v jeho středu je perlou gotiky. Nachází se v ní nejstarší evropská restaurace a nejstarší polské hodiny. Dnes se uvnitř nachází muzeum, kde se můžete seznámit s pohnutou historií města. Bohužel je náměstí občas využíváno za původním účelem pořádání trhů, ale v poměrně bizarním smyslu. Před radnicí bývají rozpostřeni sádroví trpaslíci, zahradní houpačky a další artefakty, které podtrhují atmosféru ne zcela žádoucím směrem.
Pokud nasměrujem
e svůj zrak na severozápadní roh náměstí, naskytne se nám pohled na dva malinké domečky spojené jakousi brankou a mohutný chrám za nimi. Domečky se jmenují Jeníček a Mařenka (Jaś i Małgosia) a byly postaveny v 15. století. Brána původně vedla na hřbitov a zachoval se na ní nápis "Mors Ianua Vitae" - smrt brána života. Ke svému názvu přišly až po 2. světové válce a inspirací byly pohádky bratří Grimmů. Brána evokuje představu, že větší a barokně přestavěná Mařenka drží Jeníčka v lese okolních daleko větších domů. Chrám za nimi je zasvěcen svaté Alžbětě a původně patřil řádu Maltézských rytířů, kteří provozovali i přilehlý hospic. Později se stal jedním ze dvou farních kostelů ve městě a po většinu své historie patřil evangelické církvi. Za změnou majitele ovšem nebyly náboženské bouře otřásající Evropou 16. století. Stál za ní muž jménem Erhard Scultetus, který zde byl knězem v osudném roce 1525. Kromě velkého počtu dobrých vlastností, jak se na Božího služebníka sluší a patří měl i jednu slabost. Rád a hojně holdoval hazardu. Jednoho dne hrál kostky s jistým Heinrichem Rybischem, městským radním protestantského vyznání. Nejdříve stálo štěstí na jeho straně, ale jak to tak bývá, nevěděl kdy přestat. S vidinou snadného zisku vsadil do jediné hry všechno, co za celý večer vyhrál. Vrtkavá štěstěna ho opustila a zákonitě prohrál. Rybish byl mazaný muž a když viděl Scultetův zápal do hry, nezaváhal a nabídl soupeři, že může ve hře zůstat, pokud vsadí něco opravdu hodnotného. Bude tak mít možnost získat zpět peníze, o které tak náhle přišel. Sám prý vsadil zlatý řetěz tak dlouhý, že zavěšen na krku statného muže sahal až na zem. Scultetus se zamyslel a vsadil to nejcennější, co mohl - kostel sv. Alžběty. Netřeba dodávat, že prohrál, kostel připadl protestantům a rozmařilý prelát strávil zbytek života v hanbě.
Trpaslíci nejsou ve městě jenom barevní a sádroví na přehlídce nevkusu, ale i bronzoví a roztomilí. Najdete je celém historickém centru. Skotačí na sloupech, posedávají po ulicích, nebo polehávají na okenních římsách. Říkají jim krasnale a první se objevil v roce 2001. Od té doby neustále přibývají a dnes jich je hodně přes stovku. Představují snad každý obor lidské činnosti, zaměstnání, vlastnost nebo nešvar.
Pamětihodností je zde nepřeberně a určitě se vyplatí neminout také Halu století (Hala Ludowa), Raclawické panorama (Panorama Raclawicka), starou tržnici (Hala Targowa) a Japonskou zahraadu (Ogrod Japonski), která je oázou klidu v rušném městě.
Žádné komentáře:
Okomentovat