Věděli jste, že Česká republika vysílá v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí učitele za našimi krajany? Po celém světě jich působí necelá patnáctka a jeden z nich, Jan Jícha, se podělil o svoje zkušenosti z ročního pobytu mezi krajany v Srbském Banátu.
Jednoho krásného dne naložil svoji pětičlenou rodinu do dodávky a odjel do neznáma. Konkrétně do vesničky Češko Selo, čímž se počet jejích obyvatel zvýšil na necelou padesátku. A protože Češko Selo není jedinou českou vesnicí v Srbsku, dělil svůj čas a přízeň ještě mezi nedalekou Kruščici, Gáj, Belu Crkvu, několik krajanských spolků, které spolu vedou žabomyší války, kostel a dalších mnoho aktivit, které se tak nějak naskytly. Postřehy zprvu zveřejňoval na blogu, aby je podle svých slov nemusel vykládat každému zvlášť. Ten si získal značnou popularitu a výsledkem je kniha, která nabízí laskavý a velmi vtipný pohled do života na Balkáně. Pokud jste tam někdy byli, budete mít ze čtení dvojnásobný požitek! Autor trefně a s břitkým humorem popisuje svět krajanů v českých vesnicích v Srbsku. Život ve svérázném kraji mimo civilizaci, kde si musíte obstarat dříví na zimu buď tradičně, leč s nejistým výsledkem, tedy nákupem, nebo rozebíráním opuštěných domů v sousedství. Bojlery a vše ostatní neopravuji odborníci, ale majstři, přičemž jejich schopnosti jsou často všelijaké. Čas plyne jinak a není zvykem mít na rukou všech deset prstů. Cirkulárky se totiž točí všude na světě stejně, bez odledu na režim a čas. Jen někde je občas pohání traktor. Autor také často bojuje s nesmyslnou a všudypřítomnou byrokracii, která například velí při žádosti o mateřskou vyplnit 82 formulářů, z nichž 80 nemá význam.
Srbsko je jediná země na světě, ke které neseženete tištěného průvodce a informací je o ní jak šafránu. O češích žijících v Srbském Banátu se u nás ví ještě méně, než o jejich soukmenovcích v Rumunsku. Srbský deník je tak velmi povedenou a vzácnou možností, jak nahlédnout pod pokličku.
Žádné komentáře:
Okomentovat