Na východ od prvního světa,

tedy rozvinuté západní Evropy se dříve rozprostíral svět druhý. Pod dozorem Velkého bratra SSSR jsme také byli jeho součástí a když obr na hliněných nohách padl, obrátili jsme zraky zcela opodstatněně na západ. Bývalý východní blok se postupně stával nezajímavým, až se vzdálil natolik, že ho vnímáme jako monolit. Prostě Rusko a možná nějaká ta odštěpená odnož.
Náš pohled na Společenství nezávislých států není nepodobný pohledu obyvatel USA na nás. Necháme se snadno poškorpit tím, kterak si nás pletou s Čečnou, ale nad slepou mapou středoasijských "stánů" by pravděpodobně mnoho z nás došlo k tomu, že si nemáme vůbec co vyčítat. Jde vůbec skoro nic nevědět o území, které zabírá bezmála 15% světové souše?
Bezpochyby jde, ale je to veliká škoda. Na východ od nás totiž je co vidět. Ať už jsou to "profláklejší" atrakce, jako Transsibiřská magistrála, Černobyl a Lenin v Moskvě, nebo ty skrytější, či více a méně bizarní projekty sovětských vědců a budovatelů, východní blok je všechno možné, jenom ne monolit. Bohatá směs národů, etnik, náboženství, dlouhá historie a rozmanitá příroda určitě stojí za bližší pohled.

Jezero Pyaozero, Karélie, Rusko. Zdroj: Flickr, Sergey Norin