Sedm sester moskevských a pár nevlastních evropských

Aneb vznik "takovýho typickýho komunistickýho baráku"

V Praze je asi nejznámějším reprezentantem stalinistické architektury bývalý hotel International, dnes Crowne plaza, známý ze Šakalích let. V poválečných letech se Sovětský svaz snažil dokázat, že nejen v USA jsou schopni stavět mrakodrapy a těm svým vtisknul osobitý styl, dnes známý jako socialistický realismus, který měl zvěstovat slávu a úspěch komunismu. Mnohopatrová konstrukce s centrální věží nesoucí špici s pěticípou hvězdou se osvědčila natolik, že budovy podobného rázu rostly po celém východním bloku jako houby po dešti.

Na začátku, jak už to tak v Sovětském svazu bývalo, byl velkolepý plán, který počítal s výstavbou osmi mrakodrapů. Na projektech pracovalo osm týmů, které vedli představitelé "nové generace" architektů. Samozřejmě se nekonala žádná veřejná soutěž a výběr projektů závisel výlučně na Stalinově libovůli. V roce 1949 byly hlavním architektům z jednotlivých týmů uděleny Stalinovy ceny a mohlo se začít stavět. Výstavba osmého mrakodrapu v Zaryadye byla nakonec zrušena a dnes jich stojí sedm. Jsou známé jako "Stalinskie Vysotki", nebo "Seven Sisters".

Zdroj: Flickr, Daniel Kurczynski

První z mrakodrapů, budova Lomonosovy univerzity je dílem Lva Rudněva. Na jeho stavbě pracovalo tisíce vězňů ze sovětských gulagů. Když stavba postoupila, byli ubytováni v horních patrech budovy, aby se ušetřilo za dopravu a snížil počet potřebných dozorců. Se svými 240 metry byla do roku 1990 nejvyšší budovou v Evropě. Nachází se zde 33 kilometrů chodeb a téměř 5000 místností.

Zdroj: Flickr, Daria

Hotel Ukrajina, nejmladší ze "Sedmi sester" byl dokončen roku 1957 a po dalších 18 let byl se svými 206 metry nejvyšším hotelem na světě. Autory projektu jsou Arkady Mordvinov a Vyacheslav Oltarzhevsky, kteří byli ve své době uznávanými experty na výškové stavby z oceli. V roce 2010 byl otevřen po tříleté rekonstrukci. Nachází se zde 505 pokojů, 38 apartmánů, 5 restaurací, padesátimetrový krytý bazén, rozsáhlé konferenční prostory a mnoho dalšího včetně sbírky asi 1200 originálních maleb prominentních ruských umělců první poloviny 20. století.

Zdroj: Flickr, Sergey Norin

Dům na Kotelničenském nábřeží je ryze obytný a leží na soutoku řek Moskvy a Jauzy, Byl postaven v letech 1948 - 1952 a na 22 podlaží se nachází kolem 700 bytů. Původně se mělo jednat o prominentní bydlení, leč záměr nevyšel, brzy po dostavbě zde vznikly "komunálky" a prominentní zůstala jen středová věž. Komunální bydlení je geniální ruský vynález, který umožňuje vecpat co nejvíce lidí na co nejmenší obytný prostor. Bylo nutné zrušit veškerý přebytečný luxus, který silný sovětský člověk nepotřeboval, kupříkladu vlastní kuchyň a koupelnu. Společná pro několik rodin se zdála zcela dostačující. Největšího rozmachu komunálky dosáhly za sovětské éry, ač vznikly o dost dříve. Ve velkých městech přetrvaly do dnešních dnů a jsou běžnou realitou.

Zdroj: Flickr, Harry Popoff

Ministerstvo zahraničí Ruské federace sídlí ve 172 metrů vysoké budově na Smolenském náměstí, která byla postavena v letech 1948 - 1953. Autory návrhu jsou V. G. Gelfreikh a M. A. Minkus. V původním plánu se nepočítalo s věží, která prý byla přidána na Stalinovo osobní přání. Po Stalinově smrti Minkus žádal po Chruščovovi její odstranění. Nebylo mu vyhověno, údajně se slovy "Nechte věž kde je jako památník Stalinovy hlouposti". Na fasádě visí obrovský sovětský znak, který má plochu 144 metrů čtverečních.

Zdroj: Flickr, nox-am-ruit

V obytném domě na Kudrinském náměstí původně bydleli funkcionáři KSSS a pracovníci leteckého průmyslu. Budova vysoká 160 metrů byla postavena v letech 1950 - 1954 jako poslední ze sedmi moskevských mrakodrapů. Jelikož se nachází v blízkosti americké ambasády, poslední patra byla napěchována odposlouchávací technikou KGB.

Zdroj: Flickr, Sergey Norin

Hotel Leningradskaya, dnes Hilton Moscow Leningradskaya Hotel, je jedním z nejluxusnějších hotelů ve městě a dominantou Komsomolského náměstí. Byl navržen Leonidem Polyakovem a měl se stát nejlepším hotelem v Evropě. Jednu dobu byl dokonce v Guinessově knize rekordů, neboť se zde nacházel největší lustr na světě. Dodnes visí v hotelové hale a na výšku přesahuje sedm podlaží. Polyakov obdržel za svůj návrh Stalinovu cenu, ale o sedm let později o ni přišel. Důvodem bylo, že proinvestoval příliš mnoho peněz. Za stejnou cenu, za kterou byl postavel hotel Leningradskaya o 354 pokojích mělo být možné postavit pokojů 1000. Také bylo shledáno, že obsazenost je okolo 22% a cena lůžka o 50% vyšší, než v nedalekém hotelu Moskva. Mnohé z těchto excesů je možné dodnes vidět v hotelovém interieru, který je nebývale luxusní. Z vnějšku se budova odlišuje od ostatních především barvou. Členění mezi svislými žebry věže je zdobeno tabulkami střídavě vyplněnými rudými keramickými vložkami. Jsou tak zdůrazněny vertikální linie. Hotel byl odkoupen řetězcem Hilton, kompletně zrekonstruován a v roce 2008 znovuotevřen.

Zdroj: Flickr, Clay Gilliand

Administrativní Budova u Červené brány stojí v místě původních moskevských hradeb. Je dílem Alexeje Dushkina, který navrhnul i několik impozantních stanic moskevského metra. Stavba je vysoká 133 metrů a byla dokončena v roce 1952. Je považována za "nejvíce ruskou", protože fasádu zdobí charakteristické elementy ruské architektury 17. století. Původně zde sídlilo ministerstvo dopravního strojírenství SSSR, dnes se tu jsou kanceláře a byty. Návštěvníkovi se může zdát, že je budova nakloněná k jedné straně. Nejedná se o optickou iluzi, ale fakt. Náklon ocelových nosníků byl konstruován tak, aby kompenzoval zmrzlé podloží. Pokud půda roztaje, budova se usadí, ale ne natolik, aby byla dokonale rovně.

Zdroj: Flickr, Steve Haslam

Jak již bylo zmíněno, sláva a věhlas stalinistické architektury prostupoval celým východním blokem a budovy nápadně si podobné je možné najít leckde. Lotyšská akademie věd v Rize je jednou z nich. Jednalo se o první mrakodrap v Lotyšsku a nápadně se podobá moskevské Lomonosově univerzitě. Je vysoká 121 metrů, v 17. podlaží se nachází vyhlídková plošina a vrchol věže zdobí neopomenutelná pěticípá hvězda. Stavba probíhala v letech 1951 - 1961 a byla financována jak nově vzniklými kolchozy, tak "dobrovolnými dary" odečtenými z mezd venkovského obyvatelstva. Mezi místními se vžil název "Stalinův narozeninový dort" a "Kremlin".

Zdroj: Flickr, Jorge Láscar

Velmi podobný je i Palác kultury ve Varšavě.  Polsko ho dostalo jako "Dar národů Sovětského svazu" od Stalina v rámci poválečné obnovy Varšavy. Často je vnímán jako symbol sovětské nadvlády nad Polskem a různorodé pocity v lidech probouzí dodnes. Součástí paláce je několik muzeí a vyhlídkové patro v 30. podlaží 114m nad zemí. Údajně je odsud nejhezčí pohled na Varšavu, protože je to jediné místo, odkud Palác kultury není vidět. Autorem návrhu je Lev Rudněv, který projektoval také budovu Lomonosovy univerzity v Moskvě a Lotyšskou akademii věd v Rize. Stavba byla dokončena v roce 1955 a pracovalo na ní na 3500 dělníků ze Sovětského svazu. 

A nakonec náš pražský hotel International. Původně se jmenoval 
Družba a za jeho postavením stál tehdejší ministr obrany Alexej Čepička. Údajně doufal, že by na slavnostní otevření mohl přijet i sám Stalin. Zpočátku se mělo jednat o řadovou vojenskou ubytovnu, ale účel stavby se v kontextu doby začal postupně měnit. Nakonec se ukázalo, že armáda by nedokázala tak velikou ubytovací kapacitu naplnit a je předimenzovaná i pro ruské delegace. Bylo rozhodnuto, že vznikne "pouze" luxusní hotel. Kromě 254 pokojů a konferenčních prostor pro 400 lidí plány počítaly i s výstavbou protiatomového krytu. Nakonec z něj sešlo a prostor byl přeměněn na šatny zaměstnanců. Stavba byla dokončena v roce 1956 a o rok později převedena pod cestovní kancelář Čedok, která ho provozovala. Mezi obyvateli metropole si vysloužil několik jízlivých názvů od Lomonosovy univerzity, přes Čepičkův barák až po Sen šíleného cukráře.