Legenda o podvedeném staviteli z Noravanku

Zdroj: Flickr, Grigory Gusev

Hluboko v kaňonu říčky Darichay, mezi cihlově červenými skalami, jejichž ostré vrcholky se tyčí k blankytně modrému nebi je na zdánlivě rovné plošině zasazené do majestátní hory postaven klášter. Je na první pohled zvláštní, pozoruhodný a nezapomenutelný. Pokud by okolní červené skály mohly mluvit, možná by nám pověděly příběh o staviteli velkolepého svatostánku mezi příkrými srázy, který za svoje úsilí nikdy neobdržel odměnu. Tvůrce chrámu se jmenoval Momik. Byl neobyčejně nadaný malíř, architekt a sochař, hvězda univerzity v nedalekém Gladzoru. Mezi jeho největší díla patří ilustrace evangelií. Navrhoval kláštery v Areni a Astvatsatsin, kde projevil zcela nový přístup k církevním stavbám. Později se mu začalo říkat "Burtelashen", doslova postavený postavený Burtelem, podle Burtela Orbeliana, místního šlechtice, který stavby financoval. Právě Orbelian, pán Syuniku, hraje v příběhu ústřední roli.

Momik se totiž bláznivě zamiloval do jeho dcery. Když to mocný šlechtic zjistil, nelenil a uzavřel s architektem dohodu. Dostane její ruku, pokud se u podaří do tří let postavit bez cizí pomoci velkolepý chrám nebývalé krásy. Momik se rychle pustil do práce s vidinou budoucího štěstí. Zcela sám řezal obrovské kusy skály a opracovával je na stavební kvádry. Ač se to zdálo nemožné, za méně než tři roky postavil nádherný dvoupatrový chrám. Když se to dozvěděl Orbelian, vyslal za Momikem svého sluhu. Stavitel se zrovna chystal umístit poslední kamenný blok na vrchol věže. Jeho úkol byl téměř splněn. Sluha vylezl za Momikem na střechu a shodil ho dolů, přesně jak mu Orbelian poručil. Kámen, který držel mistr v ruce se tak stal jeho náhrobkem a stojí vedle kláštera dodnes.

Noravank znamená v arménštině "nový klášter". Na místní poměry opravdu nový je, protože je přibližně o 600 let mladší, než většina ostatních. Byl založen v roce 1206 biskupem Hovhannesem, dávno před tím, než se udál příběh o Momikovi,  Ve 13. a 14. století zde sídlili biskupové Syuniku. Klášter se tak stal významným kulturním centrem napojeným na mnohé vzdělávací instituce, zejména na univerzitu v Gladzoru.  Menší z kostelů S. Karapet byl vybudován v letech 1216 - 1227 z rozhodnutí knížete Liparita Orbeliana. Kostel byl několikrát poškozen zemětřesením a rekonstruován. Poslední renovace proběhla v roce 1998 a byla financována ze soukromých zdrojů. V jeho vstupní hale se nachází několik náhrobků a chačkarů. Kostel sloužil i jako mauzoleum knížete Smbata Obeliana. Postranní kaple Sv. Řehoře Osvětitele byla přistavěna v roce 1275 a sloužila i jako hrobka rodu Obelianů.
Momikem postavený větší kostel S. Astvatsatsin je z roku 1339 a připomíná pohřební chrámy z počátků arménského křesťanství. V přízemí se nacházela rodinná hrobka a v prvním patře pamětní kaple. Schody do prvního patra vedou zvenku nad vstupním portálem.
V blízkosti kostelů je malá zahrada a ve spodní části kompexu moderní budova, které slouží jako byt pro opata a správce kláštera. Nachází se zde i mnoho chačkarů - vytesaných stél s ústředním motivem kříže, bohatě ornamentálně zdobených, které jsou typickým arménským druhem umění.

Historické pozadí
V roce 1206, kdy byl klášter založen vládl v Čechách Přemysl Otakar I. a zbývalo šest let do vydání Zlaté buly sicilské. V Anglii údajně řádil Robin Hood a v dalekém Mongolsku se Temudžin stal Čingischánem. Když o více než sto let později dostavěl Momik svůj chrám, zažívaly české země nebývalý rozkvět pod taktovkou Karla IV. V Moskvě byl postaven Kreml, k Evropě se pomalu ale jistě z asijských stepí blížila černá smrt a Arménie byla stále vazalem slábnoucí Mongolské říše.