V kráteru vyhaslé sopky Ughtasar na jihu Arménie v provincii Syunik se nachází jedinečné naleziště pravěkého umění. Mezi rozeklanými štíty hor ve výšce 3300 metrů nad mořem bylo nalezeno kolem dvou tisíc obrazců vyrytých do sopečné horniny. Jsou na nich zvířata, lidské postavy, ale i abstraktní motivy. Jejich význam nebyl dodnes přesvědčivě vysvětlen, takže nejen předmětem vědeckého bádání, ale i magnetem pro lovce záhad. Samotné místo nálezu je po většinu roku pokryté sněhem a i v létě velmi těžko přístupné.
 |
| Zdroj: Wikicommons. Ji-Elle |
Vznik petroglyfů je datován asi 12 000 let před naším letopočtem, kdy se lidstvo pomalu vynořovalo z hlubin dávnověku a začínalo se nesměle schylovat k psaným dějinám. V minimálně čtvrt milionu let dlouhé historii člověka moudrého je posledních šest tisíc let, ze kterých existují písemné prameny doslova jako lusknutí prsty.
Do roku 2010 byly petroglyfy v Ughtasaru pro svět velkou neznámou, protože o nich neexistovaly informace v jiném jazyce, než v arménštině. To se změnilo první mezinárodní expedicí Rock Art Project, která byla tvořena dobrovolníky a vědci, kteří si v podstatě výzkum financovali sami. Během čtyř let se podařilo zdokumentovat všechny petroglyfy v okolí hory Tsghuk a analyzovat, co znázorňují. Na celých 65% překvapivě můžeme najít kozu, ostatní znázorňují lidské postavy povětšinou s nápadně dlouhýma rukama, kočkovité šelmy, jeleny, hady, býky a všelijaké abstraktní motivy. S tím, proč pravěcí lidé nalezli takovou oblibu ve znázorňování koz si vědci stále lámou hlavy. Jedna z tezí hovoří o tom, že slovo pro "kozu" a "psaní" znělo stejně. Vžil se tak název "kozí písmo". Podle druhé byla koza vnímána jako ochránce a božské zvíře.
 |
| Zdroj: Wikicommons, Toneyan |
Se zajímavou studií přišel Hamlet Martirosyan. Objevil spojitost mezi sumerskými piktogramy, egyptskými hieroglyfy a petroglyfy v Ughtasaru. Z toho vyvodil teorii, že první pokusy o zaznamenání lidské řeči se uskutečnily na území dnešní Arménie. Postupem času došlo k rozšíření do údolí Eugratu a Tigridu a dále na jih do Egypta. Úzkou spojitost s tím má i rozvoj řeči a s ní spojeným myšlením, protože jak známo jedno bez druhého nemůže existovat. Ovšem jedině psaný záznam lidských myšlenek dokáže překonat bariéru okamžiku a nástrahy ústního předávání znalostí a příběhů z generace na generaci. Poselství toho, co je zapsané, nebo vyryté do kamene přetrvá věky. Martirosyan tak odvážně označil Arménii jako kolébku civilizace, ačkoli je tak tradičně vnímána oblast mezi řekami Eufrat a Tigris. Skutečnost, že na území Sumeru byly kromě dlouhých sumerských nalezeny i krátké armenoidní lebky a také nevíme zhola nic o tom, kde se staří Sumerové zčistajasna vzali, hovoří spíše pro tuto teorii, než proti ní.
Výzkumy z přelomu 19. a 20. století naznačují, že se na území Arménské vysočiny, která leží severně od historické Mezopotámie, nacházela mezi 12. a 7. tisíciletím př.n.l. kultura, která znala zemědělství a stavěla chrámy. Průzkumy však byly velmi sporé. První osídlení na severu Mezopotámie se objevilo v 6. tísiciletí př.n.l. a jak se lidé postupně učili bránit rozvodněným řekám, postupovalo směrem na jih. Tam vznikla ve 4. tisíciletí př. n.l. Sumerská říše, kterou začínají dějiny lidské civilizace.
http://www.iatp.am/culture/articles/martirosyan-en.pdf
Žádné komentáře:
Okomentovat