Tulipány si našinec tradičně spojuje s Holandskem, ale jejich původ je o mnoho tisíc kilometrů východněji v rozlehlé kazašské stepi. Na jaře se rozsáhlá stepní oblast od úpatí Nebeských hor (Ťan-Šan) po Altaj zbarví květy divokých tulipánů. Toto období odpovídalo oslavám jara a nového roku. V Kazachstánu je to Nauryz, v Íránu Nowriz a v Gruzii Navruzi, svátky jara, které vychází ze Zoroastriánské tradice a východní národy je slaví přes 3000 let. V současnosti se termín ustálil kolem 21. března. V Íránu se neobejde bez granátového jablka a v Kazachstánu bez kumysu a tulipánů. V mytologii kočovníků Střední Asie byly symbolem pomíjivosti života. Pozorovali, jak náhle vykvetou a stejně rychle odkvetou a věřili, že v rajské zahradě kvetou věčně. Když nomádi pohřbívali své náčelníky, dávali jim do hrobu zlaté destičky zachycující tulipány.
Dodnes zde můžeme najít až 14 druhů planých tulipánů. Jejich předchůdce se zde objevil asi před 20 milióny let a později se postupně rozšířil na východ do Číny a Indie, na západ do jižní Evropy a severní Afriky. Dnes známe více než 100 druhů tulipánů, ale nikde jich nepotkáme tolik, jako v jejich domovině. Na zdejších pláních jich na jaře kvete až 35 druhů.
 |
| Zdroj: Wikicommons |
Za počátek historie tulipánů v Evropě je považován rok 1554, kdy Ogier de Busberq, velvyslanec Ferdinanda I. Habsburského k tureckému sultánovi poslal do Vídně první tulipánové cibulky z Osmanské říše. Brzy se dostaly přes Ausburg do Antverp a Amsterdamu. O jejich popularitu se zasloužil vlámský botanik Carolus Clusius, který na univerzitě v Leidenu založil Hortus Botanicus - nejstarší botanickou zahradu v Nizozemí. V ní vysadil svoji sbírku tulipánových cibulek a brzy zjistil, že jsou rostliny schopné snášet i drsnější podnebí. Tulipánová hvězda začala stoupat. Do té doby nebyla v Evropě známá květina, která by měla tak syté a intenzivní barvy. Staly se symbolem společenského postavení v nezávislém Holandsku, které zažívalo svoji "Zlatou éru" díky lukrativnímu obchodu s Východní Indií. Vznikla nova třída obyvatelstva - bohatí obchodníci. Ti si budovali velkolepá panství obklopená květinovými zahradami, ve kterých se skvěle vyjímaly exotické tulipány, které se brzy staly žádaným luxusem. Bylo vyšlechtěno mnoho odrůd a kdekdo začal s cibulemi obchodovat a spekulovat. A protože cibulek určitého druhu nebylo nikdy dost, ceny rostly do závratných výšin. Zpočátku stála cibulka jeden gulden, zanedlouho se cena vyšplhala až na 1000 guldenů. Svého vrcholu dosáhla tulipánová horečka mezi lety 1636 - 1637. Šlechta, měšťané, sedláci i děvečky - každý obchodoval s cibulemi tulipánů. Lidé začali prodávat půdu a vkládat do tulipánového obchodu celoživotní úspory.
 |
| Satira tulipánové mánie od Jana Brueghela staršího |
Zatímco v roce 1624 stála jedna cibule vzácného druhu "Semper Augustus" 1.200 holandských guldenů, o rok později již 3.000 guldenů. Roku 1636 dal kupec za cibuli stejného druhu 4.600 guldenů, dvě šedé klisny i s postrojem a nový povoz. Jedna cibule velmi vzácného druhu "Viceroy" byla prodána za 24 vozů s obilím, 8 žírných vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1.000 liber másla a několik beček sýra. V roce 1637 vyměnil jistý muž svůj pivovar v Utrechtu v hodnotě 30.000 guldenů
za tři kusy vzácných cibulí. Davové šílenství dosáhlo bodu zvratu a nabídka převýšila poptávku. Tulipánová bublina splaskla a ceny padly. Mnoho lidí zbankrotovalo, nebo se dostalo do konkurzu. Do vážných potíží se na dlouhou dobu dostalo i celé holandské hospodářství.
Nakonec se květina, která dostala jméno po obráceném tureckém turbanu, neboli tulibanu, stala symbolem Holandska a její středoasijský původ upadl téměř v zapomnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat