Brutalismus drsný jako beton

Brutalismus zní strašidelně a nejedna brutalistická stavba opravdu trochu strašidelná je. Bývají považovány za "komunistickou příšernost" a některé v poslední době přicházejí na přetřes v otázce, zda zbourat, nechat být, nebo dokonce prohlásit kulturní památkou. Po bližším ohledání a malém výletu do historie však snadno zjistíme, že ty hrozný baráky z dob soudruhů se vyskytují na východě i na západě. A také že i v relativní ošklivosti může být krása.

Jako brutalisté byli poprvé označeni mladí architekti, kteří v roce 1954 na kongresu CIAM (Congrés International d´Architecture Moderne) v Aix-en-Provence prohlásili, že CIAM ztrácí zájem o ideály moderní architektury. Název pochází z francouzského béton brut, což lze chápat jako surový, ale i jako pohledový beton. Právě velké betonové bloky rozličných tvarů, které nejsou nijak zakryté či opracované, jsou hlavním poznávacím znamením brutalismu. V rámci poválečné obnovy Evropy si stavby ze snadno dostupného materiálu získaly mnoho přívrženců. Na západě vznikaly od 50. do 70. let hlavně veřejné budovy a univerzitní kampusy. Na východě přišla vhod monumentálnost stylu v kombinaci s filozofií socialistického člověka, který na zbytečné příkrasy a umění moc nedbal. Brutalismus se tak v zemích východního bloku těšil oblibě až do konce 80. let. 

Poslední dobou bývá slyšet o budově bývalého Plynárenského dispečinku Transgas na Vinohradské třídě v Praze. Původně zde mělo stát administrativní centrum Pražských plynáren, ale když se v roce 1970 ČSSR zavázala spolupracovat s SSSR na mimořádně technicky a finančně náročné stavbě 1030 km dlouhého Tranzitního plynovodu přes své území, bylo nutné vybudovat řídící centrum. Autory návrhu telemetrické ústředny vybavené tehdy nejmodernější technikou jsou Ivo Loos, Jindřich Malátek, Jan Eisenreich a Václav Aulický. Zajímavostí je funkční izolace z běžně dostupných dlažebních kostek a plynovodní potrubí používané jako zábradlí. Údajně se jedná o nejkvalitnější realizaci brutalismu v bývalém Československu. V současnosti je budova ve špatném stavu a hrozí jí demolice. Klub za starou Prahu usiluje o zápis na seznam kulturních památek.

Zdroj: Wikicommons, autor OD Kotva

Podobná diskuze probíhala nedávno i ohledně pražského obchodního domu Kotva. Stavba manželů Machoniových z let 1970 - 1975 se měla stát výkladní skříní socialistického blahobytu. Při jejím otevření museli dychtivé zákazníky dokonce hlídat vojáci. Samonosná konstrukce složená z mnoha šestiúhelníků dovolila maximálně využít nepříliš velkou stavební plochu, aniž by přesahovala nad okolní zástavbu. Budova má pět nadzemních a dvě podzemní podlaží. Kvůli velkému spěchu v průběhu stavby bohužel nedošlo k archeologickému průzkumu velmi cenného pozemku a bylo zničeno mnoho fragmentů včetně pozůstatků pražského opevnění a kostela sv. Benedikta.

Zdroj: Wikicommons

Od manželů Machoniových pochází i návrh Karlovarského hotelu Thermal. Ten byl postaven mezi lety 1967 - 1976 a od počátku byl projektován jako ústředí pro mezinárodní filmový festival. Kvůli stavbě bylo zbouráno asi třicet historicky hodnotných domů v bývalé Chebské ulici. Nynějšímu lázeňskému komplexu dominuje 65 metrů vysoká železobetonová budova na které je patrná inspirace švýcarským architektem Le Cobusierem. Uvnitř areálu se nachází festivalové kino s pěti sály, několik restaurací, rozsáhlé kongresové prostory, kavárny a venkovní vyhřívaný padesátimetrový bazén umístěný na skále.Ten je zhruba z jedné třetiny napájen vodou z Vřídla.

Zdroj: Wikicommons

Kontroverzní Nová scéna je příkladem vrcholného brutalismu. Moderní budova obložená "televizními obrazovkami" od světoznámého sklářského dua Libenský - Brichtová má svoje zaryté zastánce i odpůrce. Stavba se uskutečnila v letech 1977 - 1983 v rámci rozsáhlé rekonstrukce Národního divadla. Bylo nutné vyřešit technické obtíže hlavní budovy, které prozatimně řešila provozní budova v Divadelní ulici, Také se dlouho diskutovalo o potřebě další scény a využití prázdného prostoru v nejbližším okolí Národního divadla. Soutěž nakonec vyhrál tým Bohuslava Fuchse s návrhem tří nových budov s reprezentačním proskleným křídlem do Národní třídy a piazzetou ve vnitrobloku. Návrh musel být nakonec mnohokrát upravován a stavba byla dokončena až v roce 1983, dlouhých 11 let po Fuchsově smrti. Ani po dokončení se budově nevyhnulo mnoho problémů od špatné zvukové izolace, která byla vyřešena právě předsunutými skleněnými tvarovkami, které tvoří typický vzhled budovy, po špatnou vzduchotechniku a akustiku sálů až po celkové poddimenzování budovy včetně výtahů. 

Zdroj: Wikicommons Lad.Raj

Občas není od věci obohatit český architektonický rybník o cizokrajné vlivy, řekli si příslušní soudruzi a zadali na počátku 70. let stavbu nové budovy Chemopetrolu jugoslávskému architektovi Jovanu Jovanovičovi, který obohatil panorama Prahy o velmi nevšední ukázku jugoslávského brutalismu. Pro stavbu, která se tyčí nad Kobylisy se vžil název Drákulov. Vzdáleně totiž připomíná hradní zříceninu a zejména při západu slunce evokuje dojem betonového tajemného hradu. Už tak dost strašidelný zhled umocňují betonové pilíře kolem budovy, které fungují jako slunolamy. Údajně je Drákulov i velmi odolný vůči tektonickým vlivům, které působí časté problémy v Jovanovičově domovině.

Příště něco o perlách brutalistické architektury na východ od našich hranic.