Doba Ivana Hrozného, cara vší Rusi a stvořitele samoděržaví, přinesla do Ruska tvrdé pořádky. Sám car je dodnes rozporuplnou postavou. Bývá vnímán jako despota, který uvrhl Rusko na dlouhá staletí do izolace a zaostalosti. Pro řadu Rusů je však dobrým vládcem, který položil základy podstaty ruského národa. Ať tak či onak, samoděržaví se jako státní zřízení osvědčilo a udrželo se v podstatě do Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917.
Život v Rusku druhé poloviny 16. století nebyl žádný med. O renezanci jako v Evropě se vůbec nedá mluvit, probíhal spíše boj o přežití. Absolutistická monarchie nebyla dobrou půdou pro pokrok, probíhaly neustálé války, car měl půtky s vyšší šlechtou - bojary a ačkoli prováděl nesmělé a opatrné reformy, o velké modernizaci nemohla být řeč. Nakonec se Ivan IV. prohlásil Carem vší Rusi, který se musí zodpovídat jen Bohu a zrodilo se samoděržaví. Jeho vláda neměla opozici a běda každému, kdo by gosudarovi odporoval. Z tohoto období, kdy drtivá většina Rusů byla negramotná a v celé říši neexistovala jediná univerzita se dochovala jedinečná literární památka - Domostroj.
Soubor rad jak vést domácnost z dob, kdy byl muž doma polobohem a jeho slovo zákonem sepsal údajně Silvestr, kaplan Ivana Hrozného. Dílo je adresováno mužům vyšší společnosti a poskytuje ucelený návod na to, kterak vládnout domácnosti. Jako nejdůležitější hodnoty vnímá Boha, cara a církev. V souladu s tím je rozděleno na tři části - náboženský život, vztahy a praktické záležitosti v rodině a povinnosti vůči státu. Muž v něm má neochvějnou vedoucí roli a je zodpovědný za fungování rodiny jako celku. Tou se nerozumí jen pán domu a jeho žena a děti, případně další příbuzní, ale i služebnictvo, bez kterého by domácnost nemohla fungovat. Každý má v domostroji pevně vymezené povinnosti, což z něj dělá ideální předobraz života ruské elity.
Muž jakožto osoba odpovědná za dodržování náboženských povinností se má například nejlépe několikrát denně účastnit bohoslužby. Žena se také měla pravidelně modlit, ale přednější než cesta do kostela pro ní byly povinnosti v domácnosti. Stačilo tak, když se účastnila jen pokud tím neutrpěla péče o dům. Ta jejím hlavním úkolem, samozřejmě pod dozorem muže.
"Všechny záležitosti každodenního života by měla žena konzultovat s manželem a pečovat o jeho potřeby."
Přestože je Domostroj adresován mužům, je v něm velká část věnována ženám a jejich místě v životě. Ty byly považovány za služebnice svého muže, ačkoli jejich společenská role není úplně degradována a je jim přiznána určitá důležitost.
"Jak udržet dům v čistotě a pořádku: V dobré rodině, kde je žena pečlivá je dům vždy čistý a uklizený. Vše je v pořádku, na svém místě a vyčištěné. Pro muže je pak příchod domů jako vejít do ráje. To vše je rolí ženy, která má úkolovat služebnictvo a děti. Buď laskavě, nebo tvrdě, pokud je to nutné. Ale pokud muž shledá, že žena nepečuje o domácnost tak, jak by měla a služebnictvo je zanedbané, měl by manželku poučit. Pokud dělá vše, tak jak má, zaslouží si lásku a přízeň. Pokud ne, nezbývá než ji v soukromí potrestat. Trest by však měl být udělen s láskou a po náležitém zvážení. Manželé by neměli žít ve vzájemné zlobě, ale lásce a otevřenosti."
Když už bylo nutné ženu potrestat, mělo se to udělat nejen s láskou, ale také nebylo žádoucí bít jí do obličeje, holí, nebo dělat cokoli, co by mohlo způsobit trvalé následky. Například vyražené zuby, nebo hluchotu. Velmi podobný byl i přístup k dětem. Hry a jiné radovánky byly nežádoucí, naopak se slušelo udržovat strach před zlobou hlavy rodiny. Pro ránu se také nemělo jít daleko, ale jak už bylo řečeno, trestalo se s láskou.
Třetí část Domostroje s praktickými radami je zajímavým vhledem do života v 16. století. Dozvíme se v ní jak se řídí domácnost o sto členech, obsahuje seznamy nutného vybavení, nádobí a nástrojů i rady jak řešit spory mezi služebnictvem. Je zde i mnoho návodů od sušení sena přes to, jak zajistit zábavu pro hosty, ušít šaty, uvařit mýdlo a samozřejmě také jak destilovat vodku.
Žádné komentáře:
Okomentovat