Urbanistická utopie v Jerevanu - vize, inspirace a plán

Panuje určité povědomí o tom, že Jerevan je "nový" protože ho zničilo zemětřesení. Pravdou je, že otřesy postihly město v jeho téměř třítisícileté historii mnohokrát. Na jeho současné podobě se však daleko více podepsali sovětští plánovači, než přírodní živly.

Moderní tvář města je výsledkem velkolepé přestavby pod taktovkou Sovětského svazu. Autorem je Alexander Tamanjan. V Rusku narozený armén, který se nechal hojně inspirovat sirem Ebenezerem Howardem a jeho vizí zahradních měst. V nich měli kde lidé žít v soběstačných komunitách obklopeni zelení. Howardova koncepce vznikla v Anglii na přelomu 19. a 20. století. Průmyslová revoluce a s ní spojená migrace venkovského obyvatelstva do měst měla za následek vznik chudinských kolonií a slumů, které byly jak esteticky, tak hygienicky nevyhovující. Howard navrhl pod vlivem sociálního utopismu město, které by poskytovalo přijatelné a zdravé bydlení i nižším vrstvám obyvatelstva.
Své vize popsal v roce 1898 v knize To-morrow - A Paceful Path To Real Reform. Pozdější vydání vycházela pod názvem Garden Cities Of To-morrow. Zde navrhoval okrouhlé město pro asi 30 000 obyvatel na přibližně 2400 hektarech, v jehož středu měl být park a kolem soustředěny veřejné budovy. Z centra vychází 6 radiálních tříd, které protínají zástavbu rozprostřenou do prstenců, z nichž jeden tvoří park. Celé město obepíná železniční okruh. Kolem něj je soustředěn průmysl a z vnější strany rekreační pásmo a zemědělské pásmo. Koncepce je konečná, nepočítá s rozšířením města, ale se stavbou dalšího zahradního města nedaleko, pokud by kapacita původního již nestačila. V Anglii vzniklo na počátku 20. století několik zahradních měst. Byla však stavěna do již urbanizovaného prostoru, takže bylo nutné učinit značné ústupky z Howardovy původní vize.

Jerevan v roce 1920

Moderní historie Jerevanu se začala psát v roce 1920, kdy se stal hlavním městem Arménské sovětské socialistické republiky. Tehdy byl spíše provinčním posádkovým městem, než výkladní skříní sovětské Arménie, což se mělo brzy změnit. V roce 1923 přicestoval Alexander Tamanjan do Jerevanu z rodného Ruska a již o rok později byl schválen první plán přestavby. Ten počítal se 150 000 obyvateli a byla do něj zahrnuta většina stávající zástavby. Bohužel ne všechna a vzhledem ke svéráznému sovětskému přístupu k historii a náboženství bylo mnoho staveb zničeno. Transformaci padlo za oběť několik kostelů, mešit, lázně, bazary, karavanseráje a stovky domů a historických budov. Hlavní vizí byla vysoká úroveň služeb, funkcionalita a kvalita komunitního života. Rychlá industrializace spojená s masovou migrací z venkova do měst se stala důležitým nástrojem socialistické vlády k uspořádání obyvatelstva do sjednocené pracovní síly.

Provinční město bylo nakonec opravdu Tamajanem a jeho následovníky přestavěno na metropoli, která v sobě nese vize Ebenezera Howarda více, než kterékoli jiné město v bývalém Sovětském svazu. Vyrostly zde velkorysé moderní budovy z růžového sopečného tufu, široké bulváry, rozlehlá náměstí, mnoho zeleně i prstencové třídy spojené parkem. Všechno krásné, neoklasicistní, přesně vyprojektované, srovnané, vyrovnané. Vlastně až trochu moc, na úkor atmosféry.

Pokračování